– 34 –
o hladinu a zmizel pod vodou. Stejně
tak jsem dopadl i příště.
Musel jsem proto změnit tak-
tiku a pokusit se vylákat bobra na
břeh. Použil jsem k tomu jablka, kte-
rá jsem pokládal na břeh řeky v blíz-
kosti mého stanoviště. Bobr je hloda-
vec, a tak by mu jablka mohla chutnat.
Tentokrát jsem nemusel čekat dlouho,
když jsem uslyšel šplouchnutí v mís-
tech, kam jsem položil jablka, a za-
hlédl tam jakýsi temný stín. Rozsvítil
jsem a opravdu tam stál bobr. Uká-
zalo se, jak vynikající má čich, když
hned napoprvé jablka objevil. Byl ode
mne necelých deset metrů, ale já stál
v pozici nevhodné pro fotografování,
protože výhled částečně stínily vět-
ve stromů. Musel jsem popojít něko-
lik metrů stranou. Snažil jsem se po-
hybovat pomalu a tiše, ale bobr mne
určitě slyšel i cítil. Hlad byl asi větší,
protože neutekl, a když jsem znovu
rozsvítil, mohl jsem ho vyfotit. Bohu-
žel byl otočen zády a hlava mu nebyla
vidět. Jelikož jsem neustále svítil, ne-
ochotně sklouzl do vody a odplul. Vy-
pnul jsem světlo a čekal, zda se vrátí.
Za deset minut byl zpět. Tentokrát se
natočil profilem a jedna z fotek se do-
cela povedla.
B
obry jsem sledoval celou zimu,
ale stále jsem nemohl nalézt
jejich noru, a tak každé setká-
ní s nimi bylo víceméně náhodné. Bob-
ři se v místě, kde jsem byl na číha-
né, objevovali naprosto nepravidelně,
sporadicky a v různých časech. Také
jsem nebyl schopen určit, kolik je-
dinců v tomto úseku řeky žije, pro-
tože jsem vždy (až na jedinou výjim-
ku, kdy jsem zahlédl současně bobry
dva) pozoroval pouze bobra jedno-
ho, samotného, i když se mohlo jed-
nat o více jedinců
Ž i vá p ř í r o d a
Samice bobra evropského
