– 35 –
Až s příchodem jara, když se otep-
lilo a dny prodloužily, se situace ra-
dikálně zlepšila. Bobři začali vyplou-
vat na řeku ještě za soumraku, někdy
i před západem slunce, a tak jsem
dokázal jejich noru lokalizovat. Její
vchod byl ukryt pod hustými větvemi
keříčků mladých vrb. Jak jsem časem
zjistil, žil zde párek bobrů. Zajíma-
vé bylo, že za potravou se nevydávali
společně, ale individuálně, a za celou
dobu pozorování jsem je pouze dva-
krát zahlédl pospolu. Na mé občasné
návštěvy si bobři postupně přivyk-
li, přestože z jejich chování bylo zřej-
mé, že o mé přítomnosti vědí. Možná
k tomu přispělo i to, že jsem jim vždy
přinesl několik jablek.
Jednoho dne koncem června jsem
se dočkal překvapení. Celý večer
jsem bobry marně vyhlížel, a pro-
to jsem se postavil zcela nekrytý na
samý břeh řeky do míst, odkud jsem
měl výhled na obě strany. Již se hod-
ně setmělo a já chtěl čekání vzdát,
když jsem zahlédl připlouvat bobra
po proudu řeky. Počkal jsem, až se
přiblíží „na dostřel“ a s pomocí bles-
ku jsem pořídil několik fotografií.
K mému údivu si to bobr zamířil pří-
mo ke mně, asi šest metrů ode mne
se zastavil a pozorně si mne prohlí-
žel. Zblízka jsem poznal, že je to sa-
mice. Pomalu proplula kolem mne,
poté se obrátila a zamířila těsně po-
dél břehu zpátky. Prosmekla se mi
doslova pod nohama, provedla další
obrat o 180 stupňů a bez váhání vy-
razila do míst, kam jsem položil ja-
blka. Po chvilce jsem se vydal za ní
a přiblížil jsem se k ní až na necelých
osm metrů. Hustá vegetace ji ale té-
měř celou zakrývala, a tak jsou foto-
grafie nepoužitelné.
Mladý bobřík,
živící se zelenými listy
