– 38 –
Proč zvířata panáčkují?
text a foto: jaromír Zumr
T
akto se chová celá řada druhů.
Můžeme pozorovat např. za-
jíce, jak se při hopkání v trá-
vě zastaví a začne panáčkovat a hledí
před sebe, aby vyhodnotil situaci. Při
podobném chování můžeme zastih-
nout i divokého králíka. Stejně se cho-
vají kuny nebo lasičky a další zvířata.
Kuny jsou velmi zvědavé, a tak po-
kud něco zahlédnou, co je pro ně nové
a podezřelé, tak se rychle napřímí,
aby mohly věc dobře rozeznat, popří-
padě rychle vyhodnotit situaci. Myši
a hraboši se staví na zadní v momen-
tě, kdy potřebují nasát okolní vzduch,
aby odhalili nejen potravu, ale zjistili
také případné nebezpečí. rovněž při
očistě panáčkují, kdy si otírají před-
ními končetinami čenich.
Pokud máme možnost zahlédnout
v lese medvěda v takovém postoji, kdy
se vztyčí na zadních, tak určitě nejde
o projev žebrání, které známe z cirku-
su, jak by se mohlo na první pohled
zdát, ale zvíře potřebuje prohlédnout
okolí. Při normální chůzi nevidí do
v přírodě se často můžeme setkat se zvířaty, která nás překvapí svým zvláštním chováním.
jde o „panáčkování“, kdy se zvíře vzpřímí na zadních končetinách a pár sekund doslova sto-
jí ve vzpřímené poloze a pozoruje okolí.
Kuny velmi rády panáčkují,
a to nejen na zemi,
ale často i mezi větvemi,
kdy pátrají po kořisti
Jeleni po shození paroží často
mezi sebou také soupeří.
Protože ale nemají parohy,
nebo je mají během růstu
velmi citlivé, tak soupeří jen
předními končetinami. Ovšem
údery kopýtek mohou být
také bolestivé
