– 44 –
P
ro zabezpečení potomstva vy-
hrabávají samičky až 20 cm
dlouhé, trubicovité hnízdní
chodby, na jejichž koncích v tzv. ma-
teřských komůrkách kladou po jed-
nom vajíčku. Vylíhlé larvy (celý vývoj
trvá asi dva týdny) potom intenzivně
krmí většími, v letu ulovenými mou-
chami (ovády, pestřenkami, masař-
kami, včelicemi ad.). Je neobyčejně
zajímavé pozorovat, jak překvapivě
rychle a razantně si samičky počína-
jí při hrabání. K tomu jim velmi dob-
ře slouží ostnitá chodidla předních
noh, jimiž hbitě v soudobém sledu
zabírají do povrchu, až zrnka písku
v obláčcích prachu prudce odlétávají.
A pokaždé, ať se pohybují mimo hníz-
do, anebo jsou uvnitř, vchod pískem
zamaskují. Po návratu, často s do-
náškou potravy, tak nejprve muse-
jí (v závislosti na poloze osy vchodů)
kamuflážní pískový kryt více či méně
odhrabat, zatímco se středníma po-
krčenýma nohama (s ulovenou mou-
chou mezi nimi) a volným zadním
párem opírají o zem. Nikdy si žádná
z nich to její hnízdo nezmýlí s cizím,
ačkoli se obvykle sdružují v počet-
ných koloniích, kde jednotlivá hníz-
da bývají dost blízko u sebe. Sameč-
ci si vyhrabávají pouze kratší chodby,
v nichž pak nocují. Na některých sta-
novištích (určitého charakteru pís-
ku) lze dobře rozeznat, zda dlouho-
retky jsou či nejsou uvnitř. Vchody
sice maskují pískem také po každém
vniknutí dovnitř, jenže proláklejšími
zásypy. Naopak zvenčí se jim to daří
lépe, takže ústí buď srovnají s přileh-
lým terénem, anebo tu písek mírně
navrší. Svá hnízda však maskují také
jiné druhy hrabavých kutilek. Třeba
jen jedním vhodným kamínkem, kte-
rý zůstává ležet u okraje, aby „špunt
byl neustále po ruce“.
S ostny na předních
chodidlech a s „rostrem“
vpředu hlavy budí
dlouhoretka dojem podivného
středověkého rytíře
Ž i vá p ř í r o d a
