– 41 –
dálky před sebe, a proto se musí ob-
čas postavit.
Vydra, která pátrá po kořisti ko-
lem rybníků a potoků, také často pa-
náčkuje, aby obhlídla terén před se-
bou. I liška se někdy v nepřehledném
terénu postaví na zadní, aby lépe vidě-
la. Veverky zase panáčkují proto, aby
dosáhly pro potravu. Na zemi se na-
tahují do výšky, aby mohly utrhnout
ze spodních větví lískové oříšky nebo
i jiné plody.
N
ěkdy můžeme také spatřit na
zadních i jeleny. Ti se ovšem
nestaví z důvodu, že by potře-
bovali lépe propátrat krajinu před se-
bou, ale můžeme je vidět, jak se na-
přímí u stromu s jablky, která pak
otrhávají. Někteří jeleni přišli na to,
že si mohou také jablka setřást. Prová-
dí to tak, že se postaví na zadní a pa-
rožím udeří silou do větve. Spadlá jabl-
ka ihned seberou. Potom své počínání
opakují. Jelikož se dlouho neudrží na
zadních, tak vyrovnávají rovnováhu
tím, že rychle přešlapují, aby své tělo
dokázali na pár sekund udržet ve svis-
lé poloze. Stejně se chovají i daňci, kte-
ří také rádi strhávají jablka ze stromů.
V jiném případě můžeme také
zastihnout uprostřed léta jeleny na
„zadních“, kdy jim roste nové paro-
ží a vyřizují si účty se svými protiv-
níky. Potom se postaví, a předními
běhy šermují proti vetřelci. Je zajíma-
vé, že při těchto soubojích si do boje
troufne i mladý jelen, který uštědří
pár „kopanců“ mnohem staršímu je-
lenovi. Podobně se chovají i laně, které
si většinou na krmelištích vybojováva-
jí lepší pozici. Není žádnou zvláštnos-
tí spatřit na zadních laň, jak prudký-
mi pohyby svých běhů odráží „útok“
mladého jelena, který si přivlastňuje
právo na předložené krmení.
M
ufloní berani do sebe v říji
zase naráží hlavami. Nejdří-
ve od sebe odejdou na pat-
náct až dvacet kroků a prudce se proti
sobě rozběhnou. V okamžiku „star-
tu“ se vzpřímí na zadních, aby získali
dostatečnou rychlost, a vyrazí vstříc
protivníkovi. Oba soupeři si počínají
stejně, a tak se někde uprostřed bitev-
ního pole vzájemně srazí hlavami. Při
souboji si neublíží, protože jsou jejich
lebky k tomu přizpůsobené zesílený-
mi čelními kostmi.
Pokud vydra potřebuje
ve vodě prověřit okolí, tak se
jen vynoří na hladinu a chvíli
kolem sebe pátrá. Ovšem,
když pobíhá po břehu, tak
občas „panáčkuje“, aby lépe
viděla, co se kolem děje
Medvědi chodí s hlavou
u země, a proto si v trávě nebo
v nepřehledném terénu musí
občas stoupnout na „zadní“,
aby se kolem sebe rozhlédli
Ž i vá p ř í r o d a
