– 43 –
označovali staří Římané ozdobné zo-
bany na přídích lodí. Jiné to ale je
s dnešní aktuálností našeho druho-
vého názvu. „Obecná“ totiž mohla
u nás být naposled ještě před půlsto-
letím, jak to u ní v poznámce „na pís-
činách hojná“ uvádí Klíč zvířeny ČSR
z r. 1957. Přibližně od té doby však její
populace vytrvale slábnou a leckde už
zcela vymizely. Je rozšířena ve znač-
né části Evropy, zvláště pak v zemích
Středomoří včetně severní Afriky. Na
sever zasahuje do Dánska a Švédska
a na východ až do středoasijských
zemí. U nás se nyní vyskytuje už jen
na několika lokalitách, vzhledem k ní
nověji revidovaných, a to na Moravě
u Břeclavi, v širší oblasti tzv. Morav-
ské Sahary od Hodonína (PP Pánov)
až po Moravský Písek, na severu u Su-
píkovic na Jesenicku, a v Čechách v PP
Na Plachtě u Hradce Králové a v PP Ve-
secký kopec u Pardubic. Podobně jako
jiné kutilky je velmi teplomilná. Nad-
to se vyskytuje výhradně na otevře-
ných půdách s výraznou převahou pís-
kové složky a jen s řídkým pokryvem
dřevinami v rovinatých nebo v níz-
ce pahorkovitých terénech, nejčastě-
ji s navátými písečnými dunami, valy
apod. V takových místech ale osídlu-
je i člověkem poněkud změněné eko-
systémy, především pískovny. Týmž
stanovištím, kde je lze nejpočetněji
zastihnout v plném létě, zůstává věr-
ná po řadu roků. (Druhou naší dlou-
horetkou je
Bembix tarsata,
rovněž
kriticky ohrožená a nyní se zřejmě
vyskytující už jen v severozápadních
Čechách, kde se nedávno dokonce za-
čala šířit. Na Slovensku žijí ještě tři
druhy navíc.)
Mírně zvlněný terén vátých
písků tzv. Moravské Sahary
osídluje dlouhoretka obecná
na mnoha místech
