– 60 –
nachází uvnitř vojenského prostoru
a je veřejnosti nepřístupná.
Stepní stráň v okolí skalních od-
kryvů pod Mravenčákem nabízí skvě-
lý výhled do údolí Ohře s vévodícím
vrchem Šumná (se zříceninou Šum-
burk), který patří rovněž do rodiny
drobných monogenetických vulká-
nů na severovýchodním okraji Dou-
povských hor.
Laharové proudy místo
pyroklastik
Mnoho milionů let trvající vý-
voj Doupovských hor byl průběžně
doprovázen a přerušován výrazný-
mi etapami destrukce. Velké objemy
vyvrhovaných sopečných produk-
tů se vlivem vlastní tíhy samovol-
ně hroutily a sjížděly, resp. stékaly
po svazích dolů. Významně se zde
uplatňovaly zejména lahary (bahno-
toky), uvolněné po erupcích a deštích
na svazích vulkánu.
Z jakého materiálu se takový la-
har skládal, můžete pozorovat nej-
lépe v odkryvu u bývalé vesnice Ja-
vorná na jižním úpatí Doupovských
hor. Tato lokalita sice už leží ve vo-
jenském prostoru, patří však k okra-
jové zóně, která je za denního svět-
la přístupná. V nádherném odkryvu
o délce cca 100 m a výšce 7–10 m vy-
stupují málo zpevněné hrubozrnné
sedimenty s částečně zaoblenými bal-
vany a bloky různých typů láv, stme-
lené dohromady jemnozrnnou hmo-
tou „sopečného bahna“. Rozpadem
vulkanického sedimentu se na odkry-
vu tvoří vlivem eroze působivé zemní
kulisy (soustava vertikálních rýh a vy-
čnívajících hřbítků), které jsou na na-
šem území ojedinělým geomorfologic-
kým jevem.
Lahary, řítící se ohromnou rych-
lostí ze svahů doupovského „vulkánu“,
původně vyplňovaly údolní dna a při
úpatí se roztékaly do mohutných ná-
plavových vějířů. V dnes již překona-
némmodelu stratovulkanické stavby
Doupovských hor usazeniny laharů
„neexistovaly“ a byly mylně považo-
vány za tufy, tzn. pyroklastický ma-
teriál dopravený „vzduchem“.
Ze Skalek skřítků
na Andělskou horu
Za laharové uloženiny jsou dnes
považované i odkryvy s turistic-
ky známými Skalkami skřítků nad
Hrad Egerberk
z Mravenčáku
N a v ý l e t ě
