údolím Ohře poblíž Kyselky. Největší
zajímavostí skalního defilé jsou du-
tiny okrouhlého profilu v počtu asi
šedesát, z nichž některé připomínají
svými rozměry malé jeskyně. Vědecké
názory na jejich původ se značně od-
lišovaly, nyní převládá shoda v tom,
že jde o prostory po vyhnilých kme-
nech pohřbených pravěkých stromů,
které strhl ničivý bahnotok.
Zavítáte-li na Skalky skřítků, pak
neopomeňte navštívit rovněž nedale-
kou Šemnickou skálu. Tento výrazný
skalní suk sice leží již v geomorfolo-
gické jednotce Slavkovský les, svým
původem ovšem patří k doupovské-
mu vulkanickému komplexu. Jedná
se o žílu znělcového složení, která
byla z okolních měkčích hornin obna-
žena erozními pochody. Obdobné pe-
trografické složení a původ má i 3 km
vzdálený drobný znělcový lakolit An-
dělská hora, na němž se tyčí zříceni-
na stejnojmenného hradu. Na území
Doupovských hor jsou původně pod-
povrchové žilné a lakolitické struk-
tury na rozdíl od sopečného Českého
středohoří nebo Lužických hor vzác-
né. Vysvětluje se to malým erozním
odkrytím vulkanického komplexu
v důsledku absence tektonického po-
rušení.
Ze Skalek skřítků se můžete vydat
opačným směrem také do Kyselky,
obce poslední dobou mediálně velmi
známé. Zde uprostřed zdevastova-
ných lázní vyvěrá Ottův pramen, tedy
původní Mattoniho kyselka. K zahná-
ní žízně a doplnění iontů je bezesporu
vynikající, zvláště když chutná výraz-
ně lépe a má i podstatně bohatší mi-
nerální složení než voda, která se pro-
dává pod stejným názvem v dnešních
supermarketech. To je však již téma
zcela jiné historie, než je geologická
minulost Doupovských hor.
Výhled z Šemnické skály na Doupovské hory
Skalky skřítků
