– 66 –
jmenované rostliny jsou zástupcem
vstavačovitých, kterých zde roste 26
druhů, což činí více než polovinu slo-
venských druhů orchidejí.
Na řídké lesy a pařeziny jsou ale
vázáni i živočichové, ať už se jedná
o roháče obecného, jehož larvy se vy-
víjejí v trouchnivějícím dřevě pařezů,
nebo kriticky ohroženého motýla ja-
soně dymnivkového, který dnes přeží-
vá v lesních lemech či trávnících, řídce
pokrytých keři. Zapomenout nesmí-
me ani na větší druhy řídkých lesů,
například dudka chocholatého nebo
plcha lesního.
Z
národní přírodní rezervace
Devínska Kobyla si uděláme
malou odbočku do národní
přírodní památky Devínska hrad-
ná skala, na které se nad soutokem
řek Moravy a Dunaje tyčí hrad De-
vín. Toto skalisko s nadmořskou výš-
kou 190 m, tyčící se pět desítek met-
rů nad hladinou řeky, je strategickým
místem, a tak bylo osídleno již v dáv-
ných dobách. Nejstarší archeologic-
ké nálezy pocházejí z období mladší
doby kamenné, rozmach pak nastal
v době bronzové, kdy se území kar-
patské kotliny stalo významnou kři-
žovatkou důležitých cest: Dunajské
cesty, spojující černomořské oblasti
se střední Evropou a Jantarové stez-
ky, vedoucí z jižní Evropy k Baltské-
mu moři. Přímo na skalisku vzniklo
rozlehlé opevněné hradisko v obdo-
bí Velkomoravské říše za panování
knížete Mojmíra, ve 13. století zde
byl postaven malý kamenný strážní
hrad, v průběhu pozdějších staletí byl
hrad rozšířen. Opuštěn byl v 18. sto-
letí a dnes je zříceninou s důležitým
symbolickým významem.
Podél řeky Moravy, která právě
zde, pod Devínským hradem, končí
Hrad Devín byl v 18. století opuštěn a stala se z něj zřícenina
čnící pár desítek metrů nad hladinou Dunaje.
Pro starší pařezinové lesy jsou typické tzv. polykormony –
více kmenů vyrůstajících z jedné podzemní části.
N a v ý l e t ě
