Naše příroda, ročník 2010, číslo 1

Vltavíny, zelená přírodní skla, patří bezpochyby k tomu nejpozoruhodnějšímu přírodnímu bohatství, které bylo naše území obdařeno. Nenajdete je nikde jinde na světě a jejich půvab obdivují laici i odborníci. Nejkrásnější z nich patří mezi drahé kameny a využívají se ve šperkařství. Málokterá žena však tuší, že ji zdobí jeden z mimořádných svědků obrovské kosmické katastrofy, která postihla území střední Evropy před téměř 15miliony lety.

Vltavíny – svědkové dávné kosmické katastrofy

Text: Hana Laudátová, Stanislav Houzar / Foto: Štefánikova hvězdárna, Pavel Gabzyl - Hvězdárna a planetárium Mikoláše Koperníka, Moravské zemské muzeum

Krása vltavínu při pohledu proti světlu. / Foto: Štefánikova hvězdárna

Kde se vzaly vltavíny

Vltavíny (dnes správněji označované jako moldavity) poprvé představil veřejnosti v roce 1786 profesor pražské university Josef Mayer. Tehdy je podle zelené barvy nesprávně označil za chrysolity (druh olivínů) od Týna nad Vltavou. V roce 1792 si Johann Thaddäus Lindacker podrobněji všiml zvláštního povrchu vltavínů a sklovitého vzhledu a vyslovil teorii o jejich původu. Podle něj a dalších tehdejších badatelů pocházely ze starých skláren nebo vznikly sopečnou činností. Teprve po nálezech vltavínů na Moravě v roce 1878 geologická pozorování profesora třebíčského gymnázia Františka Dvorského jednoznačně prokázala, že vltavíny zde byly daleko dříve než člověk a nemohou být umělého původu. Kam tedy vltavíny přiřadit? Z přírodních skel přicházely v úvahu fulgurity (skla vznikající úderem blesku) a obsidiány (sopečná skla). Od obou se však vltavíny v mnohém liší. Vcelku logicky tedy vznikla myšlenka, že tato nevšední zelená sklíčka pocházejí z vesmíru.