Naše příroda, ročník 2013, číslo 1

Text: Pavol Turňa

Vlk – tajemná a inteligentní šelma

„Jako živá lavina se vytrvale žene krajinou vlčí smečka za kořistí, která nemá šanci uniknout...“ Vychytralý, lstivý, krvelačný – i takové přívlastky odjakživa doprovázely vlka, tuto inteligentní a tajemnou šelmu. Pro mnohé je vlk symbolem strachu a smrti, pro jiné symbolem volnosti.


Text: Jaroslav Monte Kvasnica

Přízeň vlčího boha

Na vlčích stezkách se pohybuji desítky let a trpělivě sbírám střípky do mozaiky „portrétu“ těchto inteligentních, fascinujících, empatických a člověkem iracionálně nenáviděných šelem, jejichž pravdivou podobu se snažím zachytit ve svých knihách. Přímá setkání s vlky jsou vzácná, nejčastěji je třeba se spokojit alespoň s pobytovými znaky těchto šelem – se stopami, trusem, se zbytky jejich kořisti či s chomáčkem šedé srsti zachyceným na trnité větévce. Několikrát za život se nade mnou však Vlčí bůh ustrnul a seslal mi do cesty životní zážitky, na které nelze zapomenout. O životě vlků žijících v rodinných smečkách se traduje spousta nesmyslů – v románech i v některé „odborné“ literatuře. Skutečnost netřeba přikrašlovat: sama o sobě je ohromující ...


Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Noční motýli hýřící barvami

Noční motýly si značná část lidí představuje jako nezajímavě zbarvené „můry“, které jim tak nanejvýš umažou čerstvě vymalované stěny, když v létě zapomenou zavřít okno a ony přilétnou za světlem. Ale není snad většího omylu. Vzpomeňme si jen na jemné pastelové barvy lišaje kyprejového, ohnivou červeň zadních křídel některých stužkonosek či zářivou žluť pabourovce pampeliškového. Ale to vše není nic proti tomu, jakými barvami přímo hýří značná část zástupců čeledi přástevníkovitých (Arctiidae).


Text a foto: Jozef Májsky

Jak je to s odpadnutými ocásky

Jistě si ještě někteří vzpomenete na hodiny přírodopisu, kde jsme se coby malí žáčci dozvídali i takové vzrušující informace, jako například, že žabím pulcům před opuštěním vodního prostředí nejprve narostou končetiny, pak ztratí (upadne jim) ocásek a změní se v malé žáby. Nejnovější učebnice již zřejmě uvádějí přesnější fakta o metamorfóze larev obojživelníků a ztrátou ocásků se zabývají pouze u některých plazů. Přesto bychom se při testování vzdělanosti našeho národa na toto téma určitě dozvěděli různé nesmysly, které se bohužel stále objevují i na internetu. Proto bych chtěl uvést na pravou míru, jak je to ve skutečnosti s odpadnutými ocásky těchto nižších obratlovců.


Text a foto: Václav Kříž

Ledovým oknem do rybího světa

Období zimy, to není jen lyžování, snowboarding nebo bruslení. Mezi velmi populární zimní sporty patří v poslední době i potápění pod ledem. Co však přináší vznášení se prostorem v ledové vodě, při kterém jste spojeni se světem obyčejných smrtelníků životně důležitým tenkým lanem, často nazývaným Ariadnina nit? Zimní potápění není žádnou samoúčelnou adrenalinovou kratochvílí pro krátké mrazivé dny. Pro technicky i zkušenostmi dobře vybavené potápěče je možností nahlédnout do světa pod ledovým příkrovem. Je příležitostí, při které se nabízejí nevšední prožitky a pohledy působící jako z jiného světa.


Text a foto: Jakub Štěpán

Masožravé rostliny – třpytivé klenoty naší přírody

Masožravé rostliny, či zkráceně „masožravky“, zažívají v poslední době nebývalou oblibu u pěstitelů po celém světě. Vznikají soukromé sbírky čítající stovky druhů těchto fascinujících rostlin, probíhá čilý obchod mezi pěstiteli i specializovanými prodejci a tato uměle stmelená skupina rostlin se dostává do povědomí i naprostým laikům. Často se pak stává, že lidé dokážou vyjmenovat několik rodů exotických masožravek, ale netuší, že přes deset druhů roste přirozeně i v České republice.


Text: Mladen Kaděra / Foto: Petr Mückstein

Krajník pižmový

Objektivně vybrat ze všech našich brouků esteticky nejhodnotnější druh by nejspíš vůbec nebylo možné. Kdyby však takový brouk měl zároveň splňovat požadavek největší užitečnosti, byla by volba velmi snadná. Nemohl by jím totiž být žádný jiný než krajník pižmový, skvost mezi „lesní domobranou“.


Text a foto: Tomáš Valenta

Motýlice

Motýlice, nazývané též stejnokřídlice, patří mezi vážky do podřádu Zygoptera. Stejnokřídlice proto, že mají stejné zadní i přední páry křídel. V České republice se vyskytuje 25 druhů motýlic ve čtyřech čeledích. Zástupce čeledi motýlicovitých (Calopterygidae) – motýlici lesklou (Calopteryx splendens) a motýlici obecnou (Calopteryx virgo) najdeme zejména v blízkosti tekoucích vod.


Text a foto: Martin Janoška

Za novou sopečnou minulostí Doupovských hor

Bílým místem na turistické mapě České republiky jsou Doupovské hory na Karlovarsku. V jejich nitru se rozkládá plošně rozlehlý vojenský újezd Hradiště, který je pro běžného smrtelníka bez náležitých konexí legálně prakticky nedostupný... Nezbývá proto, než přírodní krásy tohoto vynuceně opomíjeného sopečného horstva obdivovat jen tam, kde je to dovoleno, to znamená na okrajích. Kupodivu se právě zde nalézají místa krajinářsky nejzajímavější.


Text a foto: Jan Miklín

Devínska Kobyla

Masiv Devínske Kobyly je nejjižnějším bodem Malých Karpat na slovenském území, i když geologicky k nim patří i Hundsheimer Berge na druhé straně Dunaje. Od českých hranic je vzdálený hodinku cesty, a tak je ideálním cílem na výlet – třeba i ve spojení s Bratislavou, která leží na jeho úpatí. Celý vrch je součástí CHKO Malé Karpaty, na jeho jihozápadních svazích se nachází několik menších rezervací.


Text a foto: Petr Šaj

Fotografové přírody: Petr Šaj

Aktivněji se fotografování věnuji téměř 15 let, od dob studia na přírodovědecké fakultě. Protože se tato záliba postupně přidala k již od dětství provozované ornitologii, je velká část snímků v mém fotoarchivu věnována ptačí říši. Každopádně kombinací fotografování a terénní ornitologie vzniká velmi „náročný koníček“, který lze provozovat jen za nesmírného pochopení rodiny.


Text a foto: Pavla Mládková, Sluňákov

Děti a příroda

Ve spolupráci se sdružením Sluňákov jsme pro Vás na letošní rok připravili novou sekci „Děti a příroda“. Najdete zde spoustu úkolů, hádanek, soutěží a kvízů o zajímavé ceny. V prvním díle si krátce představíme Sluňákov a jeho metodický materiál „Zelený ostrov“, který nás bude po celý rok provázet: krůček po krůčku osídlíme ostrov zničený výbuchem sopky, budeme společně sledovat návrat života a na závěr si položíme několik otázek ohledně jeho další budoucnosti. Věříme, že na své si přijdou nejen děti, ale vtáhneme do hry i rodiče a učitele. Celou sekci si můžete stáhnout zdarma v PDF a pokud máte děti, čeká na ně spousta zajímavých úkolů a pěkné věcné ceny!


Text a foto: Květa Šimková

Jedlé dary přírody: Orsej jarní

Orsej jarní (Ficaria verna subsp. bulbifera) je jedním z nejčasnějších poslů jara. Její lístky se objevují již v průběhu března. Je to rostlinka velmi rozšířená, má ráda vlhkou půdu a stinnou polohu. Poznáme ji podle vejčitých až okrouhlých lístků velikosti koruny, někdy i větších. Bezpečně ji můžeme určit podle žlutých květů podobných blatouchu, které vykvétají v dubnu až květnu. Oproti blatouchu má však více okvětních lístků a jsou také užší.


Text: Denisa Mikešová

Netopýři – obdivuhodní letci

Lidé odpradávna připisovali netopýrům díky jejich skrytému způsobu života i vzhledu různé, většinou negativní vlastnosti. Z rychle kmitající siluety, se kterou se většina z nás setká za večerního soumraku či ranního rozbřesku, se toho o nich skutečně mnoho nedozvíme. Proto i dnes znalost některých lidí zůstává na úrovni mytologie. Přitom netopýři jsou velmi zajímaví, užiteční, ale i zranitelní a především v přírodě nezastupitelní.


Text a foto: Michal Mikšík

Zaměnitelné houby: Čirůvka májovka vs. vláknice začervenalá

V tomto díle našeho seriálu Zaměnitelné houby si představíme dva jarní druhy hub, z nichž jeden je jedlý a výborný a druhý prudce až smrtelně jedovatý. Jedná se o vynikající čirůvku májovku a jedovatou vláknici začervenalou. Jejich záměna by pro nezkušeného houbaře mohla mít fatální následky, proto je důležité si oba druhy detailně představit, abychom se této záměny vyvarovali. Naštěstí čirůvka májovka i vláknice začervenalá mají stabilní znaky, podle kterých je můžeme mezi sebou dobře rozlišit.