Naše příroda, ročník 2011, číslo 6

Text a foto: Marek Velechovský

Želvy a člověk

Želva je pro většinu lidí symbolem pomalého a nemotorného zvířete, které se lopotí se svým krunýřem. Pro mě se želvy staly inspirací a celoživotní láskou. Málokdo třeba ví, jak nesmírně rychlé umí být vodní želvy, když prchají k vodě před nepřítelem. O tom, že se o těchto zvířatech ví všeobecně málo, svědčí i fakt, kdy se mnoho lidí ptá, co se stane, když želva vyleze z krunýře...


Text a foto: Ladislav Šindelka

Strakapoud velký

Strakapoud velký (Dendrocopos major), celoročně se vyskytující obyvatel našich lesů a parků, je krásný opeřenec a současně nejrozšířenější šplhavec naší přírody.


Text: Mladen Kaděra, foto: Jiří Klváček

Chrobák vrubounovitý – český skarab

Jedním z vysvětlení, proč staří Egypťané tolik uctívali brouka vrubouna posvátného neboli skaraba (zřejmě však všechny tamější druhy rodu Scarabaeus), je jeho příkladná, takřka mateřská péče o potomstvo. V Česku sice žádný druh tohoto rodu nežije, zato se zde vyskytuje několik příbuzných brouků s velmi podobným tvarem těla i způsobem života. A nejspíš tím nejnápadněji skaraba připomínajícím je chrobák vrubounovitý, slangově řečený „hovnivál“.


Text: Petr Dvořák, foto: Petr Hašler

Mikrokosmos sinic pod drobnohledem

Jsou sinice pouze nebezpečnou součástí letních měsíců na koupalištích? Kde všude se s nimi můžeme setkat? Jak vlastně vypadá svět těchto mikroorganismů pod drobnohledem?


Text a foto: Miroslav Kulfan, Marián Kulfan

Svišť – strážce tatranských velikánů

Svišť horský tatranský, vědeckým jménem Marmota marmota latirostris je vzácný, ohrožený, endemický a reliktní poddruh, který patří již po staletí spolu s kamzíkem k nejznámějším tatranským živočichům. Svišť podobně jako kamzík byl již odedávna společníkem pastýřů a horníků. Dodnes ho obdivují cestovatelé, vědci a turisté. Není divu, že je spolu s kamzíkem považován za symbol Tater.


Text: Ivan Kňaze

Lakomý racek chechtavý

Jako muzikant jsem hrával v dechovém orchestru i v rytmické kapele. Velmi rád bych však měl takový vytříbený a citlivě intonačně vymodelovaný hudební sluch, jako má racek chechtavý…


Text a foto: Ivana Buttry

Naše stromy: Podzimní šperk přírody

Není jeřáb jako jeřáb. Když opomineme zdvihací zařízení na stavbách i zástupce ptačí říše, existuje více než 80 druhů jeřábů ve formě opadavého keře nebo stromu. Zářivé, oranžovočervené kuličky jeřabin patří neodmyslitelně k podzimním měsícům.


Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Naše příroda na poštovních známkách

Zdálo by se, že poštovní známky jsou tu již od nepaměti – tak samozřejmé je jejich každodenní používání – ale není tomu tak. V počátcích poštovní přepravy zásilek platil totiž za jejich doručení příjemce, a to dokonce podle toho, na jakou vzdálenost byla zásilka přepravována. Bylo to složité a adresáti se často zdráhali zásilku kvůli poplatkům přijmout, proto po několika neúspěšných pokusech přišel Angličan Rowland Hill s reformou, která navrhovala, aby porto platil odesilatel a cena za dopis byla jednotná. Tím otevřel cestu k tomu, aby vznikla poštovní známka, která byla dokladem, že odesilatel za doručení zásilky zaplatil.


Text a foto: Jan Ševčík

Krkavci

Je teplý únorový den. Sedím v krytu na okraji lehce ojíněné pláně se zbytky sněhu. Úzkým průzorem nad teleobjektivem pozoruji dění na krmišti vzdáleném asi dvacet metrů. Jako potravu pro dravce a krkavcovité ptáky je tam položeno několik mrtvých kaprů. Zatím se nic moc neděje. Kolega, který se mnou šel ke krytu a předstíral odchod, zmizel z dohledu teprve před chvílí, vyplašení ptáci se zatím ještě nezačali vracet.


Text a foto: Jakub Hloušek

Taje Herolticko-lažáneckého krasu

Na počátku stála stručná zmínka v letitém průvodci po okolí Brna. Pod heslem Velká Dřínová, což je malebný kopec u okraje Heroltic, uvádí existenci krasového pramene. A dokonce se i vágně zmiňuje o jeskyních. Rázem byl na světě pádný důvod pro další víkendové toulání.


Text a foto: Martin Janoška

Magické kopce Tepelské vrchoviny

Severozápadně od Plzně směrem k Tachovu, Mariánským Lázním a Karlovým Varům se rozprostírá drsná a opuštěná krajina Tepelské vrchoviny. Chybí v ní města, průmysl, kvalitní silnice i věhlasné turistické cíle, za nimiž by se hrnuly davy lidí. Podmanivou krásu této tiché a mystikou zavánějící krajiny umocňují osamocené kopce, vystupující jako svědkové dávných časů nad okolní náhorní pláně.


Text: Jiří Mejsnar, fotoarchiv Daphne

Revitalizace Krušnohorských rašelinišť

Pro Krušné hory jsou charakteristické velké plochy rašelinišť a rašelinných biotopů, které se vyvinuly na vrcholové náhorní planině. Svou rozlohou jsou v rámci České republiky i střední Evropy ojedinělé. Tyto ekosystémy patří k nejzachovalejším fragmentům přírody, které člověku díky špatné využitelnosti nepodařilo v minulosti zcela přetvořit. Mnohé mokřady byly přesto značně zdevastovány melioračními zásahy a dnes jim můžeme díky revitalizačním opatřením pomoci k návratu do původního přírodního stavu.


Text a foto: Květa Šimková

Řebříček obecný

Řebříček obecný (Achillea millefolium) získal své latinské jméno od slavného bojovníka Achillea, který si podle jedné řecké pověsti z jeho nati vyráběl hojivou mast na rány utržené v Trójské válce. Druhové jméno vypovídá o vzhledu rostliny, lze ho přeložit jako „tisícilistý“. A opravdu, jednotlivé lístky jakoby se skládaly z tisíců dalších drobných. A podle tvaru lístků vzniklo i jeho české jméno, připomíná totiž prastarý žebřík s jedním středovým ráhnem.


Text a foto: Petr Zajíček

Býčí skála, přírodní i historický unikát

Malebnou krajinu střední části Moravského krasu protíná Křtinské a Josefovské údolí. Temné vchody řady jeskyní tu byly lidem známy po staletí. Mezi ty nejvýznamnější patří portály jeskyně Býčí skála.