Naše příroda, ročník 2017, číslo 5

Text a foto: Alena Říhová

Z přepychové róby do naha

Naše listnáče se právě halí do slavnostních hávů. Nastal majestátní podzim. Také se rok co rok těšíte na jejich unikátní módní přehlídku, při níž se na zeleném molu míhá jedna barevná kombinace za druhou? Zlato‑žlutá, oranžovo‑červená, oranžovo‑hnědá… A když na ně posvítí sluníčko, to je teprve podívaná!


Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Toulky mikrosvětem

Lidské oko je velice dokonalý nástroj, který nám zprostředkuje podstatnou část informací o okolním světě. Někdy však ani oko nestačí, abychom si mohli patřičně prohlédnout předmět našeho zájmu – buď je příliš daleko (o tom by mohli vyprávět zejména ornitologové), nebo je příliš malý a ať děláme, co děláme, více detailů na něm neobjevíme. V prvém případě pomůže dobrý dalekohled, ve druhém někdy lupa (o té jsme již psali), ale jindy budeme muset sáhnout po složitějším zařízení, a to po mikroskopu. U většiny lidí stále ještě přežívá názor, že mikroskopy jsou přístroje určené pouze vědcům a jejich pořízení je velice nákladné. Pochopitelně lze si opatřit přístroj za několik set tisíc korun, ale po pravdě řečeno, neškolený pozorovatel s ním žádné velké zázraky neudělá. Na druhé straně je možné si za několik set nebo nejvýše několik málo tisíc opatřit přístroj sice jednodušší, ale také snáze ovladatelný, který nám otevře zcela nový svět neviditelných bytostí a předmětů. I s tím je ale nutné naučit se zacházet a znát alespoň trochu jeho stavbu a vlastnosti.


Text: Mladen Kaděra

Chrobák jednorohý

Kromě páchníka hnědého, o němž jsem už v Naší přírodě psal, jde rovněž o dalšího listorohého brouka, pomocí něhož se zoologové snaží prosazovat ochranu vzácného středoevropského hmyzu, a to o chrobáka jednorohého. Jako kriticky ohrožený či jako druh v zájmu evropských společenství v souvislosti s vytvářením soustavy Natura 2000 jej uvádí nejen naše, ale i legislativa Evropské unie ve Směrnici Rady č. 92/43/EEC (o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin). Poněvadž ale už téměř dvě desítky let nebyl u nás v místech v minulosti sice velmi sporadického, přesto ale pravidelného výskytu zastižen, je nyní „oficiálně“ považován za nezvěstného. Nedávno však byl unikátně zjištěn na jeho pravděpodobně dosud neznámém jihomoravském nalezišti, a proto tam nelze vyloučit další budoucí nálezy.


Text: Alena Říhová

Nejsou tu cizí, tak kampak a proč mizí?

Žáby jsou vskutku pozoruhodné bytosti, které zasluhují naši mimořádnou péči a ochranu. Vždyť nám z přírody kvapem mizí a všechny české druhy, až na jeden, jsou dnes již bohužel v ohrožení.


Text a foto: Tomáš Grim

Města: největší evoluční laboratoř světa?

Vliv člověka na přírodu většinou malujeme v temných tónech. Jenže nic není černobílé – některým živáčkům, nejnápadněji mezi opeřenci, přítomnost člověka nevadí. A dokonce se najdou i druhy, které z lidských „destruktivních“ aktivit profitují a člověkem neovlivněné přírodě se vyhýbají.


Text a foto: Přemysl Pavlík

Podzim v lese

Na příchod podzimu nás obvykle upozorní mléčně bílé mlhy, které se k večeru počnou vytvářet, rozlévat a převalovat nad loukami, mokřinami a koryty potoků a řek. V následujících dnech se vzduch ochladí, pohledy do okolní krajiny se vyjasní a obzory se nám budou zdát bližší. Na břízách se brzy objeví první žloutnoucí lístky, vršky javorů, lemujících silnice, krásně zrudnou a časem zčervená i zimomřivé, stále se třesoucí listí osik. S probíhajícím suchým a slunečným počasím bude žloutnutí a červenání listí pokračovat, až se listnaté lesy a háje rozzáří celou bohatou škálou pestrých barev.


Text a foto: Jiří Doxanský

Lovecká škola našich volavek

Ležím na rozbahněném břehu rybníka a v hledáčku mého fotoaparátu sleduji mladou volavku popelavou, jak strnule s nataženým krkem hypnotizuje vodní hladinu. Jakoby se ptala kouzelného zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. Moc dobře vím, že se chystá k lovu. Netrpělivě a s prstem na spoušti očekávám, co chytí. Určitě to bude velká ryba a já udělám akční snímek, pomyslím si. Konečně, výpad! Nebyl tak rychlý, žádné rozstřikující se kapky vody, jen takové ubohé klovnutí. Co jen to má ta popelka v zobáku? Až na displeji rozpoznávám miniaturní kus vodní rostliny. Během několikahodinového pozorování tahle moje modelka ulovila ještě pár klacků a listů, ale rybu žádnou. Vše vypadá jako nesmyslná a komická hra ptačího mláděte. Ve skutečnosti je to ta pravá lovecká škola, kterou musí naše volavky absolvovat samy, bez učitele. Jednou z nich totiž budou stejně dokonalí rybáři, jako jejich rodiče.


Text a foto: Martin Kohoutek

Černý Nadýmač

Rybníky jsou zajímavým přírodovědným fenoménem Čech. Protože už od středověku začaly nahrazovat zanikající mokřady, osídlily je typické druhy rostlin a živočichů. Jedním velice zajímavým rybníkem, který je řazen do Evropsky významných lokalit v rámci projektu Natura 2000, je rybník Černý Nadýmač na Přeloučsku.


Text a foto: Martin Janoška

Barevný a klidný podzim v Českosaském Švýcarsku

Dva švýcarští malíři pracující koncem 18. století na rekonstrukci nedaleké drážďanské galerie si tuto oblast oblíbili natolik, že se ani nechtěli vrátit domů. Své Švýcarsko prý našli tady! A tak vznikl poněkud neobvyklý název romantického světa pískovcových hor, skal a roklí, který se opravdovému Švýcarsku sice moc nepodobá, zato je však opravdovou krajinnou perlou střední Evropy.


Text a foto: Jan Vítek

Dvě skalnaté střechy Šumavy

Odpověď na otázku, která hora na Šumavě vystupuje nejvýše, nebývá jednoznačná. Tato malebná a rozsáhlá hornatina na rozmezí tří států má samozřejmě pouze jeden nejvyšší vrchol, kterým je Velký Javor na německém území, ale u nás spolu s ním „jedním dechem“ vyslovujeme i hraniční horu Plechý, nejvyšší bod české a rakouské části pohoří. Tyto dvě pomyslné „střechy Šumavy“ patří k častým cílům turistů a nepochybně zaujmou nejen dalekými výhledy, ale také svojí působivou povrchovou tvářností. Pod příkrými srázy obou hor se zrcadlí hladina tajemných horských jezer a na skalnatých vrcholcích vystupují, možná tak trochu symbolicky, dvě hlavní horniny celého pohoří – rula a žula. Břidličnatá rula tvoří rozložitý masiv Velkého Javoru (1 456 m), kdežto Plechý (1 378 m) je součástí táhlého hraničního hřbetu z vyvřelé horniny žuly.


Text a foto: Jiří Mach

Ornitologická pozorovatelna Svitavy

V samotném jihovýchodním okraji Pardubického kraje patří již řadu desítek let k ornitologicky atraktivním lokalitám rybníky svitavsko‑opatovské soustavy. Ptáci zde byli lákadlem přírodovědců i dalších milovníků opeřenců již od nepaměti, ale zvýšený zájem o sledování jejich pobytu na zdejších rybnících nastal přibližně před dvaceti lety. Za tu dobu se podařilo získat aktivním pozorovatelům celou řadu cenných údajů nejen pro východočeskou ornitologii. Podmínky se nyní nejen pro ně, ale zejména pro širokou veřejnost zlepší ve Svitavách díky nové ornitologické pozorovatelně. Od jara letošního roku díky programu „Blíž přírodě“ ČSOP a jejího generálního partnera NET4GAS již potvrzuje to, že jde o atraktivní prvek prostředí Dolního rybníka.


Hana Michalíková, Lukáš Volša, Kamila Botková

Quarry Life Award 2018: Příroda zvítězí

Quarry Life Award je soutěž zaměřená na zvyšování povědomí o biologické hodnotě těžebních míst a o hledání způsobů, jak tuto hodnotu dále posílit. V lomech a pískovnách společností Českomoravský cement, a.s., a Českomoravský štěrk, a.s., probíhá již od roku 2011. Soutěžní týmy se se svými projekty účastní národního kola v ČR, a dále pak automaticky postupují do kola mezinárodního.


Text a foto: Denisa Mikešová

Úchvatní a ohrožení

Losi z našeho území vymizeli na přelomu 15. a 16. století. Arcivévoda Ferdinand Tyrolský se v polovině 16. století pokusil o jejich zpětné vysazení na Křivoklátsku. Neúspěšně. K dalším pokusům, žel taktéž neúspěšným, došlo během 17. století. V posledních desetiletích se losi do České republiky sami znovu pozvolna vrací, ale „na růžích ustláno“ u nás stále rozhodně nemají.


Text a foto: Michal Mikšík

Poznáváme naše hřibovité houby

Drtivá většina hřibovitých hub je mykorizní, tzn. že žijí ve specifické symbióze s určitými druhy dřevin. Existuje ale i několik výjimek, mezi které patří druh, který své živiny získává z jiného druhu houby. Jedná se o hřib parazitický (Pseudoboletus parasiticus), který roste z báze plodnic břichatkovité houby pestřece obecného (Scleroderma citrinum). Díky své ekologii je tak mezi ostatními druhy nezaměnitelný a dobře poznatelný.


Text a foto: Jan Moravec

Toulání přírodou i historií Kabátova kopce

Krnov je městem obklopeným kopci. Častým cílem vycházek je Cvilín s poutním areálem, známý je také nevysoký Bezručův vrch nad nádražím s pomníkem básníka či trochu vzdálenější Ježník neboli Vyhlídka s obnovenou rozhlednou. Před sto lety patřil mezi oblíbená vycházková místa i Kabátův kopec, místními zvaný podle výletního Matznerova hostince (Matznerhöhe) Macnerka. Po více jak půlstoletí zapomnění se jeho sláva pomalu vrací. Hostinec zde již nenajdeme, zato však řadu přírodních zajímavostí, nenápadné stopy připomínající pohnutou historii těchto míst, zajímavé výhledy… a nově také naučnou stezku.