Naše příroda, ročník 2012, číslo 1

Bory máme spojeny nejčastěji se skalními městy s borovicí lesní a zbytky reliktních borů na temenech skal nebo s místy někdejších říčních dun, vátých písků, osázenými např.nepůvodní borovicí černou; s rašelinnými biotopy borovice blatky či horskými scenériemi s klečí. Takové podoby borových porostů jsou v naší krajině nejčastější. Česká kulturní krajina, člověkem pozměněná, intenzivně využívaná, však ukrývá střípky téměř zapomenuté paměti na bory, kterým dnes říkáme květnaté.

Kde borový zaváněl háj ...

Text a foto: Petr Krejčí

Hovoří-li se o ohrožených biotopech naší vlasti, nejčastěji jsou uváděny lužní lesy, mokřady, slatě, rašeliniště. Rozloha květnatých borů je přitom nesrovnatelně mnohem menší než zbytky našich luhů. K popsání fenoménu květnatého borového háje nejlépe poslouží dvě konkrétní lokality: mezi odbornou veřejností proslulá Přírodní rezervace Na Černčí (u Litoměřic) a bezejmenný háj v Přírodním parku džbán (kladensko), o jehož pokladech donedávna nevěděl z botaniků nikdo.

Jarní aspekt v květnatém borovém háji v Přírodní rezervaci Na Černčí.