Naše příroda, ročník 2014, číslo 3

„Kvé-é-é-é-éérrre-kvé-é-é-é-éérrr“. Určitě jste to už někdy zaslechli. Že je to vodníkovo „bre ke ke ké“? Ale ne. Právě posloucháme skokana skřehotavého. Jeho hlasité koncertování se na jaře a v létě od vody rozléhá na kilometry daleko až do noci. To samečkové hájí svá teritoria a volají k sobě samičky. Ačkoliv máme dojem, že ho slýcháme odevšad a často, a dokonce jeho hlas považujeme za typicky žabí, skokan skřehotavý se u nás bohužel vyskytuje už jen ostrůvkovitě a jeho stavy se nadále snižují. Je chráněný zákonem jako druh kriticky ohrožený a naši pozornost si rozhodně zaslouží. Dospělec má zavalité tělo, které si rád a často vyhřívá přímo na hladině nebo na břehu těsně u vody. Díky hnědozelenému zbarvení dokonale splývá s okolím a než si ho tedy stačíte všimnout, on zaručeně zmerčí vás a obratně před vámi uskočí do vody. Vy zřejmě zahlédnete jen jeho dlouhatánské nohy, které mizí pod hladinou jako poslední. „Skřehoták“ na vás za chvíli z vody ještě zvědavě zaostří vypoulenýma očima, aby si vás, z již bezpečné vzdálenosti, konečně v klidu prohlédl. My se teď za ním pojďme k vodě podívat. Skokan skřehotavý je u vody totiž doma a tam se dějí věci...



Skokan skřehotavý aneb Odskočme si za skokanem

Text: Alena Říhová / Foto: Alena a David Říhovi


Procházíme se kolem rybníka, hustě obrostlého loňskou rákosinou, a vychutnáváme si svěží jarní vzduch. v tom nás překvapí hlasitý žabí koncert. Line se z hustého mlází. Prodíráme se mezi větvemi stromů a šlahouny keřů. Uf, to je ale džungle. Konečně jsme na místě. Objevili jsme malou tůňku, dokonale ukrytou v porostu mokřadních rostlin. Mladé výhonky rákosu a ostřic tu a tam vykukují i z mělké vody. Na hladinu jako by někdo rozvinul bílý koberec z květů lakušníku. To je ale nádhera! Popouštíme uzdu fantazii. Na tak něžném koberečku by se hned mohly roztančit lesní víly. Ale místo nich se to tu přímo hemží kvákajícími žábami. Ty se tedy tančícím vílám rozhodně nepodobají. Zmateně poskakují na hladině, přelézají jedna přes druhou a velmi hlasitě se překřikují. To samečkové skokana skřehotavého bojují o svá teritoria a naléhavě k sobě volají samičky. Rezonanční měchýřky v koutcích tlamky se jim přitom nafukují jako pouťové balonky. Když jsou samičky konečně tady, samečkové se na ně překotně vrhají. Ale ne… Nejeden roztoužený žabí nápadník končí na zádech svého udiveného soka. Oba pak skřehotají o to hlasitěji, ale už jim to bohužel není nic platné. Vyvolená žabka se již choulí v náruči šikovnějšího žabáka. Na vyčítání rozhodně čas nezbývá a samečkové se snaží obratem získat novou partnerku. Při tomto žabím reji nám jde doslova hlava kolem. Není tu slyšet ani vlastního slova.


Kriticky ohrožený skokan skřehotavý je naše největší žába. Má statné tělo tvaru hrušky s protáhlým čenichem a nápadně vypoulenýma očima





« Návrat zpět »