Naše příroda, ročník 2014, číslo 4

V ptačí říši patří kormoráni bezesporu k jedněm z nejobratnějších rybích predátorů. Jeho úspěšnost a neúnavnost při lovu ho však záhy postavila proti zájmům jiného významného predátora – člověka. Zejména pro evropské země s rozvinutou tradicí rybníkářství byla přítomnost kolonií kormorána považována za pravou pohromu. V minulosti tak byl tento druh velmi intenzivně loven. Celé kolonie kormoránů padly za oběť hromadnému plenění, hnízdní stromy byly káceny a hnízda s vejci a mláďaty rozbíjeny. Přes všechny snahy člověka se však kormoráni udrželi v hojném počtu i do dnešních dnů. Ačkoliv zmiňovaná nevraživost přetrvává zejména u rybářů z pochopitelných důvodů i do dnešní doby, přeci jen se v současnosti blýská klidnějšímu soužití kormorána a člověka na lepší časy. V podmínkách ČR byl tento druh dokonce donedávna chráněn a škody jím způsobené byly hrazeny státem. Výsledkem ochrany byl však neúměrný nárůst početnosti tohoto druhu, který vyústil k opětnému zavedení státem regulovaného lovu, jehož cílem je nastolení rovnovážného stavu umožňujícího zachování kormoránů v naší kulturní krajině.

Kormorán velký – obratný rybolovec

Text: Hedvika Košnářová, Antonín Košnář / Foto: Jaromír Zumr

Areál rozšíření kormorána velkého (Phalocrocorax carbo) je velmi rozsáhlý. Kromě Jižní Ameriky se nachází na všech kontinentech. Úspěšně loví jak ve slaných tak sladkých vodách. Na jeho sepjetí s mořem ostatně odkazuje i jeho jméno, které je složeninou z latinského corvus marinus – mořský havran. V České republice pravidelně hnízdí v blízkosti vodních nádrží na jižní Moravě a v jižních Čechách. Jeho přítomnost je také běžná na velkých nezamrzajících tocích jako je Labe či Vltava. Kormorán velký je středně veliký pták s protáhlým a válcovitým tělem, dlouhým krkem a průměrně dlouhým zobákem, který je na konci zahnutý. Nohy má krátké, posazené až v zadní části těla a zakončené plovacími blánami.

Na souši působí kormorán dosti neohrabaně. Naproti tomu ve větvích stromů nebo na vodě, je velice obratný a mrštný. Při letu se často řadí do formace klínu, čímž může pozorovateli ze země připomínat husy divoké (Anser anser). Rozeznat je od sebe lze podle rychlejšího mávání křídel (kormorán mává rychleji než husa) a dalším poznávacím znamením za letu je charakteristický obrys jeho těla. Při letu má totiž kormorán krk natažený dopředu a s jeho dlouhým ocasem a roztaženými křídly připomíná letící kříž. Pokud sedí na vodě, jeho tělo je hluboko ponořené. Kormorán je velmi zdatným plavcem a za potravou se velmi často potápí. Pod vodou vydrží až 1,5 minuty a je schopný se potopit do hloubky až 9 m. Při potopení používá ke změně směru křídla a ocas. K vlastnímu pohybu pak využívá odrazu nohou. Z vodní hladiny se tomuto poměrně velkému opeřenci těžce odlétá. Proto se musí před vzletem rozeběhnout po vodní hladině. Kormorán velký je ptákem převážně černého zbarvení se žlutými poli nacházejícími se v okolí oka, na bradě a na části krku.

Pokud ho zastihneme ve svatebním šatu, spatříme navíc bílá místa na hrdle, tvářích a po stranách lýtek. Nazpět do prostého šatu se přepeřuje od května do října. Prostý šat je výrazně tmavší a působí poněkud matnějším dojmem. Samec je od samice k nerozeznání a to jak do tělesné podoby, tak i váhy. Hmotnost tohoto rybolovce se pohybuje v rozmezí 1,5–3 kg.

Po lovu má kormorán roztažená křídla a na slunci je suší. Občas s nimi protřepá, aby rychleji proschla.