Naše příroda, ročník 2014, číslo 4

Psát o kopřivách se mnohým bude zdát jako nošení dříví do lesa, či – chcete-li – sov do Athén, ale přiznejme si – známe kopřivy opravdu tak dobře? Je sice pravda, že již Mattioli napsal ve svém slavném herbáři, že „Kopřivy jsou tak obyčejné, že je můžeme poznati a ucítiti pouhým dotekem i potmě a v noci, pročež není zapotřebí, abychom je obšírně popisovali“, ale od dob tohoto vzdělaného osobního lékaře arciknížete Ferdinanda Tyrolského přece jen již pár let uplynulo a poznání přírody pokročilo o nějaký ten krůček dále. Většina lidí má ke kopřivám veskrze negativní vztah, který vzniká obvykle již v dětství, po prvním pádu do jejich porostu. V pozdějších letech je obyčejně vnímáme jako obtížný plevel – zvláště pokud patříme mezi zahrádkáře – jehož výskyt signalizuje stanoviště s vysokým obsahem dusíku, tedy hlavně rumiště, okolí skládek a hnojišť a vůbec podobné nevábné plochy v blízkosti lidských sídel. Není proto ani divu, že si většina z nás tyto rostliny příliš neoblíbila a ve svém okolí se je snaží všemožně vyhubit. Než ale také sáhnete po Roundupu či jiné, podle výrobců zcela neškodné látce, a vyrazíte na zahradu s kopřivami bojovat, přečtěte si následující řádky a možná, že k nim získáte poněkud jiný a především shovívavější vztah.

Obyčejná kopřiva – 1. část

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Kopřiva jako lék

Jako léčivá rostlina se kopřiva užívá již od pradávna. Již staří Římané ji využívali při zánětech kloubů, pro nás ovšem poněkud drastickým způsobem, neboť postižené klouby důkladně kopřivami sešlehali. Tomuto způsobu léčení říkali urticatio a odtud lze zřejmě odvodit i latinský název pro kopřivu. Nicméně obdobným způsobem využívají kopřivu někteří lidé i dnes. Tzv. „kopřivová flagelace“, tj. sešlehání pohlavních orgánů kopřivami má vyvolat zvýšenou sexuální apetenci a u mužů i erekci. Ale obraťme se k běžnějším praktikám. Z kopřiv se nejčastěji sbírá list (Folium urticae), případně nať (Herba urticae). Nať se sbírá pouze z mladých, zdravých rostlin a nejvýše horních 50 cm. Suší se pokud možno rychle, ve slabé vrstvě, rostliny nesmějí zčernat. Umělá teplota nesmí přesáhnout 50 °C. Droga je téměř bez pachu a chutná slabě hořce. Ve výjimečných případech se sbírá také oddenek (Radix urticae) a květ (Flos urticae). Listy obsahují velké množství chlorofylu (až 1 %), který se z nich také průmyslově izoluje. Dalšími účinnými látkami jsou kyselina křemičitá (s močopudným účinkem), třísloviny (s protikrvácivým účinkem), aminy - acetylcholin (asi 1 %), histamin (asi 0,5 %), serotonin (asi 0,02 %), karotenoidy, flavonoidy (kempferol, kvercetin, isohamentin), thiamin (vitamin B1), kyselina pantotenová (B6), glukokininy (snižující hladinu krevního cukru), sacharidy (např. arabinóza, galaktóza, glukóza, manóza), kyselina mravenčí, kyselina octová, kyselina citronová, v mladých listech poměrně vysoký obsah vitaminu C, fytoncidní látky a v žahavých chlupech pryskyřičný sekret. Značně vysoký je i obsah minerálních látek (K, Ca, Mg, Mn, Fe, S, Na). Oddenky obsahují β-sitosterol a jeho glukosid, skopoletin, lignany, polysacharidy, třísloviny, monoterpendioly.

Droga je velice oblíbená v lidovém léčitelství, ale zároveň je i častou součástí průmyslově vyráběných galenik. Používá se jako mírné diuretikum, hemostatikum, antirevmatikum a antiflogistikum. Má i antivirové (zejména proti virům chřipky) účinky, ale užívá se i při chudokrevnosti a jako prostředek pro zvýšení tvorby mléka. Lze ji použít i jako podpůrný lék při cukrovce, podporuje také celkovou látkovou výměnu a trávení, takže je téměř vždy jednou z hlavních součástí směsí používaným k jarním bylinným kúrám. Osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin. Chlorofyl má protizánětlivé a dezodorační účinky, působí také při hojení ran, urychluje epitelizaci a granulaci pokožky. Jako prostředek, který by měl zabránit vypadávání vlasů se používá odvar z listů kopřiv, připravený půlhodinovým povařením 100 g jemně nařezané drogy v 1 litru vody okyselené octem. Při hemoroidech je doporučována následující směs: 15 g listu kopřivy, 10 g kořenu smetanky, 30 g natě řebříčku a 30 g natě jablečníku. Polévková lžíce směsi se krátce povaří v 1/2 litru vody, nechá se 10 minut ustát a pije se během dne. Při průjmech se někdy používá i odvar z kořenů kopřivy, které obsahují třísloviny. Stejným způsobem je možno použít i rozdrcené nažky. Jako diuretikum se doporučuje směs 10 g natě kopřivy, 30 g listu břízy, 20 g natě přesličky, 10 g kořenu jehlice trnité, 10 g plodu jalovce, 10 g natě zlatobýlu, 10 g natě řebříčku. Lžičku směsi přelijte šálkem vařící vody, nechte několik hodin ustát, sceďte, a před použitím mírně ohřejte. Při zánětu sliznice v dutině ústní můžete vyzkoušet následující směs: 25 g listu kopřivy, 30 g kořenu krvavce totenu, 25 g květu měsíčku. Polévkovou lžíci směsi přelijte šálkem vroucí vody a nechte 30 minut odstát. Teplým nálevem pak vyplachujte ústa.

Receptů by se dalo napsat ještě mnoho, a tak zkuste sami zalistovat starými i novými herbáři, zda nějaké nenaleznete. Ale pozor – i kopřiva, přestože patří mezi léčivky bezpečné, může v některých případech uškodit. Proto je dobré, zvláště pokud ji chcete užívat delší dobu, poradit se s lékařem.

Květy kopřivy jsou opravdu nenápadné a k tomu, abyste si je mohli prohlédnout, budete potřebovat pořádnou lupu