Naše příroda, ročník 2016, číslo 2

Jiřička a vlaštovka jako by si z oka vypadly, a právě proto si je často pleteme. Obě se k nám zjara vracejí z africké dovolené do útulných obydlí, která si tu dříve pracně uplácaly z poctivého českého bláta. Ačkoliv se obě hojně vyskytují prakticky po celém našem území a jde o typicky synantropní druhy, vývoj jejich české populace má odlišný trend. Zatímco početnost jiřičky mírně stoupá, vlaštovky naopak mírně klesá. Souvisí to především s nabídkou příležitostí ke hnízdění. Vesničanka vlaštovka totiž nejraději obývá prosté chlévy a stáje, kde sice lidem tolik nevadí, ale kterých dnes bohužel díky modernizaci zemědělství žalostně ubývá. Naopak slečinku jiřičku přitáhlo město, kde i dnes nachází stále nové a nové stavební parcely. Přestože někteří lidé ji na své fasádě nevidí rádi, její populace se snáze rozrůstá a tak ji potkáváme častěji než vlaštovku. Možná, že i u vás se jiřičkám či vlaštovkám zalíbilo a pustily se do blátivých základů. Snad vám jejich přítomnost udělá radost, ale i kdybyste se s nimi v názoru na čistotu neshodli, nezbude vám, než se s novými sousedkami smířit, protože stavební povolení u vás mají již předem dané zákonem. Až ale uvidíte jejich roztomilé děti a láskyplnou rodičovskou péči, určitě jim odpustíte i těch pár cákanců na zdi.

Text: Alena Říhová, Foto: David Říha

Jiřička patří k hrstce našich synantropních druhů, které dnes najdeme převážně už jen ve městech. Původně osidlovala skalní stěny a útesy, ale během 19. století se stáhla za lidmi, zejména do měst. Skály vyměnila za domovní zdi a hnízda si teď s oblibou staví na vnějším plášti domů,především pod střechami, římsami, pod balkony a v nejrůznějších výklencích, včetně těch okenních. Někdy také pod mosty. Výjimečně jsou ale pozorována i společná hnízdění s vlaštovkou uvnitř venkovských budov (to pak vede ke křížení obou druhů).

Jiřička obecná
(Delichon urbicum)
má, na rozdíl od vlaštovky,
bělostné hrdélko, bříško
a nožky. Dokonce i v létě na
nich nosí bílé sněhule