Naše příroda, ročník 2016, číslo 5

Možná jste se podivili, proč tento brouk nemá české jméno. Líbilo by se vám zúženec měďový, jak jej nazval J. Kliment v knize Čeští brouci z r. 1899? Různých nelibozvučných a češtinu až degradujících pojmenování brouků (pilohmatec vousatý, kusořitník voskový atd.) vzniklo v minulosti bezpočet. Bohudík se většina z nich neujala, a tak nejčastěji zůstalo u jmen vědeckých, jednoznačně srozumitelných na celém světě. Sphenoptera antiqua je zástupcem esteticky neobyčejně působivé skupiny krasců. Rozsáhlý rod Sphenoptera však vyniká spíše elegantně protáhlým tělem než barevností a patří mezi výrazně teplomilné brouky. V chladnější střední Evropě jsou proto jeho druhy na ústupu, dosud ale s pravidelným výskytem několika otužilých. V teplých částech Moravy je to spolu s drobnějším Sphenoptera substriata také větší S. antiqua. Jako kriticky ohrožený druh jej uvádí už vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. A podle mých zkušeností s ním bych dokonce řekl, že patří k vůbec nejohroženějším českým broukům.



Text: Mladen Kaděra


Dosud se vyskytuje na jižní Moravě v nominotypickém poddruhu Sphenoptera antiqua antiqua (čeleď krascovití – Buprestidae), přesto se tam stále považuje za extrémní vzácnost. A i když si někdo pomyslí, že dříve, v zachovalejší přírodě, nejspíše šlo o u nás hojný druh, nebylo tomu tak. I v dávnější minulosti byly totiž nálezy tohoto brouka v oblasti moravské severozápadní hranice areálu jeho rozšíření tak řídké, že ani z té doby není o něm od nás známo nic bližšího. A je tomu tak dodnes, jestliže se na určitých místech většinou najdou pouze jednotliví brouci i navzdory okamžitému průzkumu v blízkém okolí, kdy naděje na zjištění dalších jedinců vyjdou nakonec naprázdno.


Krasci jsou milovníci slunce
a tepla. A i když střední
linie západu Evropy nijak
zástupci této skupiny
brouků neoplývá, patří tu
žijící druhy Sphenoptera
mezi nejteplomilnější hmyz.
Na rozdíl od některých dalších
zástupců rodu zdržujících se
za příznivého počasí většinou
přímo na živných rostlinách
se S. antiqua sluní nejraději
na prohřátém povrchu
půdy. Na snímku (samečka)
zaostřeném na přední půlku
těla je přesto v zadní části
krovek dobře patrná jejich
příčně zkrabatělá struktura.
Foto Filip Trnka





« Návrat zpět »