Naše příroda, ročník 2017, číslo 4

Ještě v padesátých letech minulého století býval sýček obecný spolu s puštíkem naší nejrozšířenější sovou. Dnes se jedná o kriticky ohrožený druh, který se Česká společnost ornitologická rozhodla zachránit.

Text a foto: Denisa Mikešová

Nesýčkujme…

Podle údajů České společnosti ornitologické (dále jen ČSO) zbývá v celém Česku posledních 100–130 párů sýčka obecného (Athene noctua). Celkový pokles populace tak v posledních desetiletích přesahuje 90 %, a pokud něco rychle neuděláme, sýčci brzy na našem území vyhynou. Katastrofální úbytek sýčků má několik příčin. Nejvýznamnější jsou především razantní změny ve struktuře krajiny a v hospodaření v ní. Značně nežádoucí je ustavičné používání chemie, zejm. rodenticidů a insekticidů, které snižují potravní nabídku (sýček se živí převážně drobnými hlodavci, hmyzem a žížalami) a samozřejmě i úbytek doupných stromů (sýček hnízdí v dutinách). Sýčci jsou také ohrožováni rekonstrukcemi budov spojenými s uzavíráním půdních prostor a různých dutin (větracích otvorů). Určitě nesmíme opomenout ani zbytečné nástrahy, které na drobné sovy i další živočichy mohou v okolí lidských sídel čekat, např. různé šachty a roury s vyústěním pod zem (po hladkých, kolmých stěnách nedokážou živočichové vylézt ven a hynou; proto je potřeba vývody všech takových potenciálních, byť neúmyslných, pastí opatřit pletivem). Nezanedbatelná není ani stále větší hustota silniční dopravy. Sýčci totiž otevřená prostranství přelétávají nízko nad zemí, takže srážka s jedoucím automobilem je velmi pravděpodobná. Mladí ptáci rovněž doplácejí na vysoký počet domácích koček a psů, kteří je mohou po vylétnutí z hnízda ulovit. Hnízdo může vyplenit také kuna skalní. Proto záchranná akce ČSO nebude snadná, každopádně nejdůležitější je, že příčiny sýččího vymírání jsou známé.

Sýček, jako většina našich sov, hnízdí ve stromových dutinách