Naše příroda, ročník 2018, číslo 2

V prvním dílu seriálu o našich druzích opeřenců, kteří se v důsledku lidské neuváženosti ocitli v nejrůznějších koutech světa, jsme se podívali na špačka obecného. Ten jako jediný z našich původních druhů ptáků dnes obývá všechny kontinenty, co jich na planetě Zemi najdeme (samozřejmě kromě Antarktidy, kde žádný invazní ptačí druh nežije, alespoň zatím). Snadno by tím mohl vzniknout dojem, že vysazení nepůvodního ptačího druhu vždy strhne kolonizační lavinu, kdy zavlečený opeřenec sklízí v nových domovinách samá dobyvatelská vítězství. Abych tento omyl zažehnal už v zárodku, vybral jsem hned pro druhý díl seriálu ptačí druh, který ve své nové domovině uspěl velmi omezeně – drozda zpěvného.



Text a foto: Tomáš Grim


Původní areál výskytu našeho nejznámějšího druhu drozda zahrnuje celou Evropu a mírnou zónu západního a středního Ruska (zasahuje i do severního Kazachstánu a Mongolska). Jihoevropské populace jsou stálé, ale ty severnější jsou tažné – zimují v jižní Evropě, Středomoří a jejich zimní areál zasahuje až do západní Afriky, údolí Nilu, okolí Rudého moře a Perského zálivu. Naši drozdi zimují od Itálie po Portugalsko, někteří byli zaznamenáni i v severozápadní Africe.

Drozdi zpěvní byli s úspěchem (tedy úspěchem z hlediska původních naivně „vylepšovacích“ úmyslů evropských kolonistů…) vypuštěni jen na dvou místech: v jihovýchodní Austrálii a na Novém Zélandu. Snahy udělat z drozda ptáka severoamerického (introdukce do USA) a jihoafrického selhaly.

Areál drozda v Austrálii zůstává do dnešních dnů doslova miniaturní: končí na předměstích hlavního města státu Victoria, tedy Melbourne. I proto invazní biologové předpokládají, že drozdi, které dnes najdeme na ostrovech u pobřeží Austrálie (viz dále), pocházejí nikoli z australských výsadků, ale těch novozélandských.

Na nový Zéland bylo aklimatizačními společnostmi vysazeno několik set drozdů v letech 1862–1878. Rychle se šířili a s koncem téhož století už byli nedílnou součástí novozélandské ornitofauny. Dnes patří mezi nejpočetnější ptačí druhy Nového Zélandu, nejen ty introdukované, ale i když započítáme druhy původní. Obsadili všemožné biotopy, nejčastěji předměstské zahrady, sady, plantáže exotických dřevin apod. V původních, člověkem málo dotčených lesích jsou ale vzácní.


Nápadným znakem obou pohlaví drozda zpěvného jsou žlutavě okrové spodní křídelní krovky. O tom, jestli a jak se u introdukovaných druhů ptáků mění zbarvení, zatím nevíme téměř nic. Detailní studie vrabce domácího zatím ukázaly, že jeho nepůvodní severoamerické populace se zbarvením přizpůsobily tak, jak káže tzv. Glogerovo pravidlo: populace vystavené chladnějšímu a vlhčímu klimatu (tedy ty severnější) jsou tmavší, populace v teplejším a sušším prostředí (tedy směrem k jihu) jsou postupně světlejší a světlejší.
Grygov, ČR





« Návrat zpět »