Naše příroda, ročník 2019, číslo 4

Slovenský Hron si u nás získal sympatie hlavně mezi vodáky. Přesně v místech, kde se za Žiarem nad Hronom jeho tok dlouhým úsekem probíjí skrze masy vulkanických hor, leží někdejší bohaté hornické město Nová Baňa.



Centrum města se ovšem schovává v boční dolině. Trasa žluté značky od nádraží se mu ale zcela vyhýbá: zprvu kličkuje lesem za zahrádkami a poté se serpentinami pustí do prudkého svahu, až vyústí k ladné dřevěné věži zvonice Pod Hájom. Tu též začíná okruh naučné stezky výstižně pojmenované Zvonička. Přestože okolní terén je již hodně členitý a jasně ukazuje, že hornaté srdce Slovenska se kvapem blíží, pořád zde zůstává patrný silný jižní závan nepříliš vzdáleného Podunají. Okolí stezky vyplňují souvislé dubohabrové lesy, které po deštích brázdí místní houbaři. Dub je zastoupen čtyřmi druhy – letním, zimním, cerem i pýřitým. Krátký oddech, doprovázený slunečnou výhní, poskytne Červená a Havraní skála. Obě leží kousek od sebe a zbudovány jsou z ryolitu, výlevné sopečné horniny, jejíž hlubinnou variantu tvoří žuly. Červenou skálu ke svým aktivitám využívají horolezci. Nás výletníky zase uchvátí nevšedním zbarvením horniny, díky kterému obdržela své pojmenování. A přirozeně také nádherným výhledem na údolí Hronu z ptačí perspektivy. Za ním se pak zvedají Štiavnické vrchy. Nedaleko Havraní skály tají lesní stín jednoho z řady svědků dřívějšího úspěchu Nové Baně. Tam se černají otvory bývalé větrací šachty Klingsbittner. Teď jsou naštěstí dobře zabezpečeny kovovou mříží a zejména dřevěným zábradlím. Už ve středověku panoval na okolních stráních čilý ruch, jelikož pod povrchem se skrýval systém žil s bohatým obsahem zlata. Kromě nejcennějšího kovu se dolovaly i stříbrné rudy. Nová Baňa se tedy řadila mezi elitní svobodná královská horní města a svým významem se držela po boku slavnější Kremnice a Banské Štiavnice.


Panorama Pohronského Inovce. I toto pohoří si hýčká plný pohár znamenitostí – například Starohutský vodopád





« Návrat zpět »