Naše příroda, ročník 2013, číslo 3

Ještě koncem první poloviny 20. století sotva kdo předpokládal, že jasoň dymnivkový vymizí během nemnoha pozdějších let na řadě svých středoevropských stanovišť, kde byl doposud leckde i velmi hojný. Když jsem si někdy v 70. letech povídal s naším čelným lepidopterologem R. Schwarzem mj. také o tomto jasoňovi, bez váhání řekl: „Ten má to velké štěstí, že ho sběratelé tolik nepronásledují jako jiné barevnější jasoně, a proto jen tak hned u nás nevymizí…“ Podle témbru jeho hlasu bylo ale zřejmé, že už tehdy projevující se výrazný úbytek tohoto motýla v žertu hodně zlehčil.



Jasoň dymnivkový v nivě nejdolnější Dyje

Text: Mladen Kaděra

Jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) se velmi podobá jeho blízce příbuznému a mezi lidmi známějšímu jasoni červenookému (P. apollo). Na křídlech ale nemá okrouhlé červené skvrny. Dříve u nás býval běžný, nyní bohužel rychle ustupuje. V Čechách nedávno zcela vyhynul. Na M oravě se zatím dosud vyskytuje na více místech, přesto i tu je už kriticky ohrožen. Je celoevropsky chráněn, navzdory tomu však mohutnost jeho populací zjevně slábne, hlavně ve střední Evropě. Areál jeho rozšíření sahá na západě od Pyrenejí až po Ťan-šan na východě, v Evropě až na jih Skandinávie, všude s četnými formami. Žije porůznu v lesnatých oblastech rovin, podhůří i středně vysokých hor. Živnými rostlinami housenek jsou výhradně dymnivky (Corydalis spp.). Jde o jednoho z našich největších denních motýlů – v rozpětí křídel mívá až 7 cm. Je to typický obyvatel lesních okrajů a světlin. Příznačný je pro něj klidný, pomalý let (pouze za svitu slunce a tepla). U nás se s ním můžeme setkat od posledních dnů dubna do začátku července.

Samička jasoně s váčkovitým sphragis na zadečku (znakem oplození, vytvořeným samečkem v závěru kopulace) saje nektar z květů kostivalu lékařského. Foto Stanislav Krejčík





« Návrat zpět »