Naše příroda, ročník 2014, číslo 6

„Kam mě to jenom zavedla motýlí pěšinka?“ Stanislav Vodička: Tam, kde usínají motýlové



Vymodlený motýl: pestrokřídlec podražcový

Text: Jaroslav Monte Kvasnica / Foto: Zdenka Prokešová


Vytoužené rendez vous

Můžete mě litovat nebo se mi smát: na to rande jsem čekal plných jednapadesát let. V devíti letech jsem od táty dostal knihu Motýli z pera Josefa Mouchy, kterou ilustroval František Procházka (Státní nakladatelství dětské knihy, Praha, 1962). Učarovala mi a moje dětská duše okamžitě podlehla kouzlu andělských křídel něžných stvoření. Tehdy jsem ještě vyrážel jako hlupák do přírody se síťkou a smrtičkou s éterem. Pošetilec! Lidská posedlost vlastnit krásu je nesmrtelná a patologická.


Na straně 65 jsem zkameněl: mezi otakárkem fenyklovým a ovocným se vyjímal výstřední motýl, připomínající orientální kobereček – pestrokřídlec podražcový. Pohádkové stvoření! Ať jsem však dělal cokoli – v přírodě jsem na tento skvost nikdy nenarazil. Jeho mrtvá krása na mne zírala jen z vitrín muzejních exponátů. A třebaže jsem od těch časů sledoval v Americe famózní tah monarchů (Danaus plexippus), v Kostarice žasl nad pestrobarevnými exoty a na Ťan šanu ani nedýchal nad velevzácným jasoněm Parnassius patricius uzyngyrus, pestrokřídlec pro mne zůstával nesplněným dětským snem. Všechno se mělo změnit až těsně před Filipojakubskou nocí 30. dubna L. P. 2014. Ironií je, že vytoužené dostaveníčko se událo doslova za mými humny.


Orientální motivy na křídlech pestrokřídlece berou milovníkům krásy dech, Foto: Zdenka Procházková





« Návrat zpět »