Naše příroda, ročník 2014, číslo 6

Při toulkách přírodou se tu a tam setkáme s rozličnými „kamennými hříčkami“. K těm méně nápadným, ale z mnoha hledisek pozoruhodným náleží drobné tvary na povrchu skal, bloků a balvanů, souhrnně označované jako skalní mikroformy. Nezřídka jsou velice působivé a dokreslují tak kolorit – přesněji řečeno geodiverzitu – našíkrajinya je potěšitelné, že řada z nich se stala součástí chráněných území nebo byla vyhlášena za přírodní památky.



Mísy a hrnce, ve kterých se nevaří

Text a foto: Jan Vítek


Platí to i pro oválné prohlubně na vodorovném nebo skloněném povrchu skal nebo balvanů.Některé připomínají mísy, hrnce a kotle, jiné jakási sedátka, křesla či dokonce vany. Podle způsobu vzniku je můžeme rozdělitdo dvou hlavních skupin. Do první náležískalní mísy, tvořící se dlouhodobými a většinou složitými procesyzvětrání hornin,kdežto druhou skupinu– obří hrnce– má„na svědomí“ výmolná činnost dravého říčního proudu anacházíme je tedy jenv řečištích vodních toků.


Čertovy studánky a Ďáblův kočár

Skalní mísymnohde zaujmou dokonale oválnýmtvarem, případně svojí polohou ve vrcholových partiích skal. Některé jsou více než metr velké a v těch hlubších se udržuje dešťová voda, jejíž chemické afyzikální zvětrávací účinkyhrají hlavní roli při dlouhodobém vývoji těchto mikroforem. Vznik skalních mís jednes jednoznačně vysvětlován přírodními procesy, ale vždycky tomu tak nebylo. Tyto podivné „kamenné hříčky“vydatnědráždily fantazii našich předků a byly tak inspirací k lidovým pověstem a nezřídka ik pitoresknímu nebo romantickému pojmenování. A tak se dosud setkáváme s názvy jako Čertovy šlápoty, Čertovy studánky, Čertova oka, Krkavčí lázeň, Ďáblovo křeslo, Venušiny misky atd.


Řada „čertovinek“, spjatých s výskytem skalních mísna žulových skalách, se skrývánapř.v Jizerských horách.Nejdostupnější jsou přímo nad železniční stanicí Smržovka na vrcholku návrší Vyhlídka, kam značená cesta stoupá přes několik skalních stupňů. Do jejich povrchu se zahlubujeněkolik dokonale vyvinutých skalních mís. Ta největší, téměř metr a půl široká a kolem půl metru hluboká, je stále vyplněna vodou a odedávna se jí proto říká Čertova studánka. Neméně zajímavý je Čertův odpočinek na úbočí jizerskohorské Černé hory – skupinka skalních misek, kterou zde podle lidové zkazky vytloukl rozběsněný čert, když jej při odpočinku připoutali ke skále škodolibí skřítkové…


Některé skalní mísy byly dříve považovány za uměle vyhloubená obětiště, pocházející už z doby pohanských rituálních obřadů, a dosud se jim místy říká obětní mísy apod. Například název Pohanské kameny nese působivé seskupení žulových bloků nad obcí Višňová,v poněkud odlehlémzákoutí severočeského Frýdlantského výběžku. Také zde se do vrcholku bloku zahlubuje několik mís a tak není divu, že v tomto útvaru lidská obrazotvornost viděla zkamenělý ďáblův kočár...K zajímavostem tohoto místa patří i to, že koncem 19. století se tu sešli učenci z různých vědních oborů – zejménapřírodovědci a archeologové – auž tehdy se shodli na přírodním původu zdejších mísovitých prohlubní.


Rekordní obří kotel v korytě Mumlavy u Harrachova





« Návrat zpět »