Naše příroda, ročník 2015, číslo 6

Paní zima už usedla na trůn a vy teď možná přemýšlíte, jak se s ní vyrovnávají zimní tuláci, kterým jsme se věnovali v minulém čísle. Snad jim i přilepšujete vhodným příkrmem. Nesmíme však zapomenout ani na tvory ptačí, a proto se tentokrát zaměříme na jejich zimní starosti a také na možnosti, jak jim od nich pomoci. Někteří ptáci sice na zimu odlétají do teplých krajin, ale mnoho jich u nás zůstává. Ti pak v zasněžené krajině stěží nacházejí cokoliv do zobá(č)ku. Mnohdy jsou dokonce odkázáni pouze na lidskou pomoc, zejména pak drobní pěvci, kteří se bez pořádného nášupu nedočkají ani zítřejšího rána. Noci totiž bývají mrazivé a aby ptačí drobotina mrazu zcela nepodlehla, musí si zvýšeným příjmem potravy nastřádat dostatek tuku, který jim poslouží jako zdroj energie a tepla.

Text: Alena Říhová

Čiperní skřítkové

Jsou početnou skupinou našich nejmenších opeřenců. Svojí maličkostí oživují tichou a monotónní zimní krásu. Když před setměním na poslední chvíli shánějí ještě něco do zobáčku, aby temnou mrazivou noc vůbec přežili, větve vzrostlých smrků, unaveně se podlamující pod tíhou sněhu, jemně opráší, rozzáří všemi barvami, jako vánoční stromečky, a zazpívají pár vánočních koled. Šoupálek se drží vší silou u kmene. Svým dlouhým, protáhlým zobákem usilovně prohledává štěrbiny v kůře a doluje z nich nebohý hmyz...

Brhlík lesní (Sitta europaea) je fešák a mimořádný šikula. Pádí po kmeni s hlavou dolů, aniž by se mu zatočila, a přitom ještě zvládá dlouhým, silným zobákem vykutávat z kůry hmyz. Rád ale na krmítku mlsá ořechy a slunečnici.
Foto David Říha