Naše příroda, ročník 2015, číslo 6

Každý potok, každá řeka i ten sebevětší veletok musí někde začínat malou studánkou nebo pramínkem, vyvěrajícím na povrch ať už ve skalách, na louce pod strání nebo třeba uprostřed lesa. Tenká stružka vody si pak hledá cestu kamením, travou, vine se mezi mechovými polštáři a vytrvale směřuje do níže položených míst. Postupně se spojuje s dalšími podobnými potůčky, stále narůstá a sílí, až se časem buď sama stane mohutným vodním tokem, nebo se spojí s jiným, ještě mohutnějším, končícím svou dlouhou pouť daleko v moři.

Text a foto: Přemysl Pavlík

Taková studánka nebo potůček, který se blyští uprostřed lesního porostu, kde široko daleko není jiný zdroj vody, je skutečným dobrodiním a magnetem jak pro zvěř, tak pro nejrůznější ptáky z širokého okolí. Ptáci během dne, zvěř většinou za noci, dříve nebo později jsou všichni nuceni k vodě přicházet nebo přilétat uhasit žízeň, případně se i vykoupat, což také většina opeřenců, zvláště za horkých letních dní, nikdy neopomene. Podobnou studánku jsem kdysi za mladých let objevil v Praze v jedné z Petřínských zahrad...

Voda v přírodě má nepochybně životadárný význam. Bez vody by nebylo života, to jí jistě nikdo neupře. Ale stejně když půjdeme procházkou lesem kolem bublajícího potůčku, oceníme
spíše jen jeho krásu, věčný pohyb a s požitkem budeme naslouchat uklidňujícímu šumění, bublání, zurčení, nebo i burácení ve skalnatých peřejích.
Foto: Přemysl Pavlík