Naše příroda, ročník 2016, číslo 2

V dnešním díle si představíme další druh ze skupiny tzv. bílých hřibů (praváků), tedy těch, které po rozkrojení mají bílou dužninu, která je neměnná. Na rozdíl od hřibu smrkového nebo dubového, které jsou hojné, s hřibem borovým (Boletus pinophilus) se už tak často nesetkáme. Mnozí houbaři jej neznají vůbec. Pro svou vzácnost byl zařazen i do červeného seznamu hub. Přestože se jedná o výbornou jedlou houbu, neměli bychom jej pro jeho vzácnost sbírat a měli bychom chránit zejména i samotné lokality, kde se vyskytuje.

Text a foto: Michal Mikšík

Hřib borový (borovák) Boletus pinophilus Pilát et Dermek Klobouk je 6–20(30) cm široký, zpočátku polokulovitý, později vyklenutý nebo poduškovitý, světle až tmavě červenohnědý, u některých starých plodnic místy (zejména u okraje klobouku) až s červeně vínovým odstínem, někdy až celý vínově fialový, charakteristicky na povrchu nerovnýa vrásčitý, nezřídka i hrbolatý. Pokožka klobouku je v mládí jemně bělavě plstnatá, během růstu plodnic postupně olysávající, ale okolo okraje klobouku a v prohlubinkách nerovného povrchu klobouku zůstává dlouho jakoby bělavě ojíněná, za vlhkého počasí poněkud lesklá a lepkavá.

Foto Federico Calleda