– 8 –
K
dyž se dva medvědi potka-
jí, mají svoji vlastní řeč, kte-
rá spočívá hlavně v postojích
a hlasových projevech. Jsou zakotve-
ny částečně v reflexivním, ale z velké
části i v individuálním chování kon-
krétního zvířete. Setkání medvědů
nenese ve většině případů prvky agre-
se. I medvědi mají svoji řeč, ačkoliv ji-
nou, než my lidé. Hlasovými proje-
vy kombinovanými s chováním dává
na vědomí své záměry. ani my lidé
někdy nemusíme vydat hlásku, ale
díky změnám mimiky tváře a pohle-
du disponujeme množstvím výrazo-
vých prvků, kterými můžeme projevit
své city, nálady nebo záměry. Medvěda
však příroda neobdařila těmito schop-
nostmi, a proto svoje pocity, nálady
a záměry nemůže vyjádřit změnami
výrazu tváře jako my lidé nebo i vel-
ké kočkovité šelmy, např. lev nebo
tygr, které mají tvář vybavenou mi-
mickými svaly. Tento handicap med-
věd kompenzuje širokou škálou hlaso-
vých projevů, stereotypními pohyby
hlavy, hrbením hřbetu, zasekáváním
drápů do země za strnulé chůze a ji-
ných projevů.
Spokojenost.
Medvěd je spokoje-
ný, když má plný žaludek, leží a tehdy
hlasitě, hlubokým tónem přede jako
kočka. Mladé medvídě se takto proje-
vuje častěji. Když se medvídě z něčeho
Tajuplná řeč
medvědů
text a foto: ivan Kňaze
Medvěd je v nových podmínkách civilizačního tlaku na přírodu stejně nevyzpytatelný jako
člověk. Málokdy víme, jak se zachová, a při setkání s ním musíme být vždy ve střehu.
Vzrušení či zvědavost
Ž I Vá P ř í r o d a
